Když můžes žít věčně,pro koho žiješ?

25. května 2009 v 20:44 | Belli Kristen Cullen |  Creation-Fan Fiction

Když můžeš žít věčně pro koho žiješ?


Ticho, vítr, moře a tlukot mého srdce.To všechno jsem teď vnímala, cítila a vítala s otevřenou náručí.Pokračování v celém článku.►

Moje tělo bylo už moc dlouho chladné a vyhaslé. Potřebuji procitnout, dostat se pryč z té mlhy, která mě zahalovala už takovou dobu.
Otupělost, tak by se dala nazvat životní fáze, kterou teď procházím. Myslím, že je to moje osobní peklo, trest za sobeckost, kterou jsem nedokázala ovládnout.
A teď za to trpím, což je dobře, protože všechno má svou cenu, kterou zaplatím každou části svého těla. Ale vydržím to, dokud si neodpykám trest? Dožiju se propuštění z mého pekla? Znám jeden způsob.
Procházela jsem se po kamenitém útesu Tichého oceánu zrovna při západu slunce.
Byla mi zima, ale já na ni nereagovala.
Vítr - ledový ostrý vítr - mi šlehal do obličeje. Nezajímalo mě to.
Vlny, tak temné jako sama noc, se hlučně tříštily o skalnaté pobřeží. Jindy bych se lekla. Teď mi to bylo jedno. Chtěla jsem umřít.
Vždy,když jsem se tudy procházela, puls se mi zrychlil o desítky tepů za minutu a hlouběji jsem dýchala.
Dosáhla jsem nejvyššího bodu skály.
Zastavila jsem se a udělala krok vpřed, směrem k okraji útesu. Začalo pršet a všude kolem mě se začaly tvořit louže. Déšť byl tak silný,že mi po pár minutách voda prosákla až na kůži.
Ani nevím jak dlouho jsem tam takhle stála. Vteřiny? Minuty? Hodiny?
V hlavě jsem měla úplně prázdno, na nic jsem nemyslela, nic jsem necítila. Jen touhu stát tam a poslouchat dopadající kapky deště všude kolem sebe. To bylo moje znovuzrození.
Ačkoliv se mi už zimou třásly nohy i ruce, vůbec jsem se nepohnula z místa.
Z místa, které jsem dosud považovala za nebezpečné, přesto - se správným doprovodem a ochráncem velice romantické.
Ale nyní jsem svoje myšlenky neovládala já. Kontrolu nad nimi převzala ta zvrácená touha skončit s tímto životem a začít znova. Od prvního krůčku až po první lež matce, doufala jsem však,že nebudu opakovat chyby, které jsem napáchala v tomhle životě.
Nohy se mi bez vědomého příkazu pohnuly vpřed. Byla jsem necelý metr od konce skály.
Proč tu přežívat jen jak tělo bez duše? Na co to všechno přetvařování přede všemi?
Další krok dopředu. Kusy skály se mi už začaly drolit pod nohama. Něco za mnou zašustilo.
Neohlédla jsem se, už jsem byla připravená skočit, když náhle kdosi promluvil.
"Lial!" řekl ten dotyčný snad trošku ponuře, ale zároveň v jeho slovech byla slyšet úleva.
Okamžitě jsem ho poznala. Byl to hlas, který mi zněl ve snech jako ukolébavka, píseň, zpěv ptáků za prvních jarních dnů. Hlas věnovaný mě a nikomu jinému. Hlas, který bych nezapomněla ani po smrti. Patřil té nejúžasnější bytosti na celém světě, jeho melodie mi ukázala smysl života. Lásku.
Byl to Morgan. Můj ztracený Morgan, jehož život nikdy neskončí.
Rychle jsem se obrátila od hluboké propasti a hledala ho po celém útesu. Stál několik metrů ode mě, dokonalý, přesně tak, jak jsem si ho pamatovala a znala.
Každá buňka mého těla na mě křičela. Proč tu ještě stojíš, káčo pitomá?!!
Rozběhla jsem se k Morganovi.
Těch pár metrů jsem běžela, co mi síly stačily, i když to bylo jen pár kroků.
Jen tam stál, díval se na mě se špatně skrývavým zármutkem v obličeji.
Vrhla jsem se na něj, skoro jsem ho povalila, a on mě pevně objal.
Moje tělo, mysl, srdce našlo to, co mu chybělo. Druhá část skládanky zapadla na své místo, tam kam patří.
Začal mi šeptat do ucha, tiše jako vánek.
" Vrátil jsem se Lial, udělal jsem chybu, vím, a taky si ji odpykám, ale můj život bez tebe byl jako prázdná skořápka, která se při prvním otřesu rozbila. Už tě nikdy neopustím. Nikdy. Moje místo je po tvém boku. Odpustíš mi?"
Místo odpovědí jsem se mu dlouze zadívala do očí a pomalu přitáhla jeho obličej k mému, dopřávala jsem si to vědomí, že je můj. Navždy můj.
Odvrátil trochu hlavu a řekl s citem, který mi byl tak dlouho odpírán: "Miluju tě."


Happy End

Doufám,že se povídka líbila a nakonec jedna kráásná písnička
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Chceš víc FF povídek na tomhle blogu ?

Ano!! 62.5% (5)
Ne!! 37.5% (3)

Komentáře

1 Růženka Růženka | E-mail | Web | 25. května 2009 v 21:15 | Reagovat

Říkám, že jsi dobrá :) Piš dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.